Jedním z výrobků těchto technologií jsou zcela jistě monitory. A na ty se v tomto článku zaměříme trošku blíže.
Jejich historie sahá do ne příliš vzdálené budoucnosti. Chtěl-li člověk se strojem komunikovat opticky, musel monitor nutně přijít. Nejprve byly maličké a teprve pak přišly na řadu větší. To bylo v době, kdy se začaly počítače masívně rozšiřovat i do našich domácností.
Tehdy šlo o tak zvané CRT monitory. Zkratka je z anglického Cathody Ray Tube. A právě pro tuto katodu byly tyto monitory velké, protáhlé a dosti těžké. Proto se postupně od jejich výroby upouštělo a nyní se již nevyrábějí vůbec. Přešlo se na mnohem lehčí LCD displeje. Jsou tenké a lehké, tedy snadno přenositelné. LCD je zkratka opět z anglického Liquid Crystal Display. I tyto monitory však mají spoustu nevýhod. Přesto jsou používány nejvíce, protože nestojí hromadu peněz. Vynikají také nízkou spotřebou, ale mají nízkou životnost, špatný pozorovací úhel a mohou se vyskytnou mrtvé pixely, což v praxi znamená, že některá místa již nikdy nezmění barvu.
Výčet druhů monitorů by se dal uzavřít přihlédnutím k tak zvaným „oledkám“, což je tedy OLED technologie. Zkratka je, jak jinak z anglických slov Organic Light-Emitting Diode. Těchto je vícero druhů a jen zběžně si řekneme, že například AMOLED, WOLED, PHOLED jsou jen malým výčtem. Vše se řídí použitou technologií.
Samozřejmě, že jsou i další typy (například plazmová obrazovka), ale ty zde již nelze rozebírat, protože by to vše zabralo příliš místa. Ještě snad dlužno zmínit nevýhody OLED monitorů. Je to mezi jinými především jejich vyšší cena a spotřeba.
Monitory se pak dělí podle další spousty parametrů, z nichž je pro běžného uživatele asi nejdůležitější velikost. Ta se udává v palcích a je třeba jen sledovat, zda jde o monitor ve formátu 4:3 nebo 16:9. Obojí má zase svá plus i mínus.