Domácí násilí se dopouští muži i ženy.Co se týče kvantity, mužů agresorů je více, určitě je to dáno i tím, že muž je prostě většinou ten, kdo má značnou fyzickou převahu, i když ženská agresivita dokáže být určitě velmi rafinovaná a podlá a hlavně k agresivnímu chování vlastně nepotřebujete mít nutně statnou figuru. Domácí násilí to není jenom násilí páchané na partnerech, ale týká se to také násilí na seniorech, blízkých osobách, osobách se zdravotním postižením.
V soudních jednáních končí jako odsouzený obvykle muž. Mimo jiné i proto, že muž v role oběti jen zřídkakdy najde odvahu přiznat, že drobnější žena mu dala co proto. Někteří muži agresoři dokonce končí ve vězení.
Dosud platí to, že chráněna je především oběť, té je poskytována veškerá intervence, agresor je odsouzen. To, že tresty jsou často tristní vzhledem k devastujícím škodám na psychice, je holá skutečnost. Na druhou stranu trest z nikoho dobrého člověka neudělá. Určitě se shodneme v tom, že i agresor potřebuje péči.
Terapie je prostě nutná
V současné době existují terapie násilí,je dokonce možné v rámci soudně dané mediace takovýto program absolvovat. Bohužel těchto programů je zoufale málo.
Je třeba, aby si agresor dokázal nastavit zrcadlo a připustit, že jeho chování není standardní. Zároveň je třeba klást si otázku, co v minulosti spustilo model agresivního chování a jakým způsobem model chování zásadním způsobem změnit. Také je důležité hledat překlad toho, co ve skutečnosti chci sdělit, když jsem agresivní. Například ve slovech „ty krávo, vypadáš jako děvka“ se ve skutečnosti skrývá „jsi tak krásná, takže mám strach tě ztratit.“ Agresor velmi často má naprostou absenci sebevědomí, které kompenzuje právě siláckých chováním. Podpora zdravého sebevědomí je jeden ze způsobů, jak předcházet agresivnímu chování.Terapie násilí není rozhodně úspěšná vždy, není to ani krátkodobá terapie na pár sezení, rozhodně ale přináší velkou naději pro muže (případně i ženy), které už nikdy nechtějí svým blízkým ubližovat.